Opět tuto větu odůvodníme podobným argumentem jako u Gaussovy věty $\secRef{VT.1}$, tj. tentokrát plochu $S$ rozdělíme na obdélníčky, ve kterých určíme rotaci vektorového pole $\rot{\vv F}$. Zjemňujeme-li toto dělení, všimneme si, že sousedí-li 2 obdélníčky a mají stejně orientovanou rotaci, pak se na sdílené straně "potkají 2 protichůdné směry" a celkem se rotace "odečte". Tímto nám opět zbude pouze rotace na okraji oblasti $G$, tedy křivka $C$, při které je rotace tečná ke křivce $C$ - to je ale přesně integrál skalárního součinu vektorového pole $\vv F$ a malého tečného kroku na křivce $C$, tj. $d \vec{l}$.
